Jaká je cena za náš styl oblékání, za naši image? Většina našeho oblečení je vyráběna v Asii (Bangladéši, Indonésii, Číně), v severní Africe, Latinské Americe či v posledních letech v některých zemích východní Evropy, zkrátka v zemích kde je pracovní síla velmi levná. V továrnách jsou porušování lidských práv, nedůstojné pracovní podmínky či nedostatečná bezpečnost práce na denním pořádku a značky, které oblečení prodávají, tiše přihlížejí – i když se nás snaží přesvědčit, že dodržování lidských práv je jejich prioritou. To vše je důsledkem současného konzumního trendu, tzv. fast fashion (rychlé módy).
Navzdory rozmachu syntetických textilií a částečnému oživení zájmu o přírodní vlákna (jako např. len, konopí, hedvábí) zůstává bavlna nejdůležitější surovinou pro výrobu oděvů. Považujeme ji za přírodní materiál, který svědčí pokožce dětí i dospělých. Její konvenční pěstování a zpracování však škodí lidem i životnímu prostředí, a cesta k hotovému produktu je složitá. Oděvy často procestují tisíce kilometrů, než projdou všemi fázemi výroby (od zpracování bavlny až po střih a balení oděvů). Složitý dodavatelský řetězec ztěžuje kontrolu nejen sociálních dopadů produkce, ale i dopadů na životní prostředí.
Bavlna je pěstována prakticky ve všech teplých oblastech světa s dostatkem dešťů, především v Indii a Číně, Spojených státech amerických, západní Africe, Brazílii nebo Uzbekistánu. Celkem ji v 65 zemích pěstuje 30 milionů farmářů (z toho 16 milionů v Indii). Bavlníky ve světě zabírají jen 2,4 % obdělávané půdy, ale při jejich pěstování se spotřebovává ze všech zemědělských komodit nejvíce pesticidů, velké množství umělých hnojiv a defoliantů. V Indii a dalších rozvojových zemích si mohou zemědělci na venkovských tržištích snadno koupit chemické látky, které evropská a americká legislativa pro použití v zemědělství dávno zakázala. Řada používaných pesticidů totiž patří mezi vysoce toxické. V kombinaci s negramotností a urputnou snahou vytěžit z pozemků alespoň na jídlo a bydlení, může mít použití těchto chemických látek fatální důsledky pro životy mnoha milionů rolníků a jejich rodin z rozvojových zemí.
V Indii je bavlna pěstována, ošetřována a sklízena ručně. Jedná se o náročnou práci prováděnou na horkém slunci. Farmáři obhospodařují v průměru 2 hektary půdy, což je přibližně velikost fotbalového hřiště. Půda zde není vhodná pro pěstování jiné plodiny než bavlny, jsou tedy na jejím pěstování závislí. Protože jsou chudí a bez úspor, musí přijmout výkupní cenu, kterou jim zprostředkovatel nabídne. Příjem je velmi nestabilní a pěstování bavlny rizikové.
Oproti tomu ve Spojených státech amerických, třetí největší producentské zemi, se většina práce provádí strojově a na obřích prostranstvích – průměrný farmář obdělává 400 hektarů. Jeho produkce není závislá na dešti, vlastní zavlažovací zařízení, a vláda navíc platí farmářům za produkci bavlny dotace, aby mohli svou bavlnu prodávat levně.
Při zpracování bavlny je největším problémem bělení a barvení textilií. Zhruba jedna třetina barviv k bavlně nepřilne a postupně se v některé fázi praní vymyje do odpadních vod. Velká část zpracovatelských zařízení se nachází v nejméně rozvinutých zemích světa, v nichž je ochrana přírody a životního prostředí často méně důsledná než v Evropské unii nebo Severní Americe. Menší výrobní podniky a dílny například nemívají vlastní čističky odpadních vod. Voda znečištěná barvivy a zbytky pesticidů tak ústí přímo do vodních zdrojů, které nezřídka slouží jako zásobárna pitné a užitkové vody pro celou oblast.
Ačkoliv dopady výroby oděvů na životní prostředí nelze přejít mávnutím ruky, pravděpodobně nejkritizovanějším aspektem světového oděvního průmyslu jsou nedůstojné pracovní podmínky v místních továrnách. Rozpor mezi obrovskými finančními prostředky vynakládanými na marketing a reklamu a neúprosnou snahou oděvních firem snížit výrobní náklady na vlastní produkt je šokující. Z celkové ceny oblečení, za které spotřebitel v obchodě zaplatí 600 Kč, tvoří náklady na práci ve všech fázích dodavatelského řetězce (od pěstování bavlny přes výrobu vláken a látky až po šití) jen asi 23 korun, tedy tři až čtyři procenta z prodejní ceny. Oděvní firmy však dál urputně tlačí na své asijské, latinskoamerické, východoevropské a africké dodavatele, aby vyráběli za ještě nižší ceny. S tlakem na neustálé snižování ceny zboží a zvyšujícími se náklady na výrobu v Číně přesouvá celá řada společností, mezi nimi i známé oděvní značky jako H&M, C&A a Primark, část svojí výroby do Myanmaru (dříve Barma).
Nízká mzda nutí pracující šetřit na stravě, někdy pracují i během poledních přestávek, aby si vydělaly něco málo navíc. Extrémně dlouhá pracovní doba (až 11 hodin denně 6x týdně), nucené přesčasy, totální fyzické vyčerpání dělnic, nebezpečné pracovní prostředí či dokonce i dětská práce, to vše jsou problémy, se kterými se dělnice v továrnách potýkají. Je zde zřejmá snaha státu zablokovat efektivní práci odborů a oficiální založení nových odborů je takřka nemožné. Základní hygienické standardy jsou v továrnách zcela ignorovány. Běžnou součástí pracovního dne jsou zákazy používání toalet mimo vyhrazené přestávky, což se týká i těhotných žen. Dělnice nemají mnohdy ani přístup k pitné vodě. Často čelí ponižujícímu sexuálnímu obtěžování, psychickému nátlaku, zastrašování i fyzickým útokům. Pokud dělnice v těhotenství neplní přehnaně vysoké normy, jsou neurvale popoháněny k vyššímu výkonu a nakonec neoprávněně propuštěny, protože nejsou schopny přehnaným požadavkům dostát. Státem stanovená minimální mzda je např. v Myanmaru pouze 3 600 kyatů (přibližně 66 korun) na den a v továrnách nedostanou více.
Odstrašujícím příkladem nebezpečných a naprosto nevyhovujících pracovních podmínek se stala tragická událost z roku 2013, kdy na předměstí bangladéšské metropole Dháka došlo k nehodě s nejvyšším počtem mrtvých v dějinách oděvního průmyslu. Osm pater zříceného betonu továrního komplexu Rana Plaza tehdy pohřbilo přes 1 100, převážně dělnic, a zanechalo 2 500 zraněných. Po tlaku mezinárodních nevládních organizací a odborů se podařilo přimět přes 190 firem (mezi nimi např. vlastníky značek H&M, Zara, Pull&Bear, Bershka či adidas), aby podepsaly dohodu o bezpečnosti, která má zajistit bangladéšským dělníkům a dělnicím větší bezpečnost na pracovišti. Loni v září byly dokončeny počáteční inspekce 1 106 dodavatelských továren, které jsou součástí závazné dohody. V 17 továrních budovách byly nalezeny natolik závažné nedostatky, že musela být ihned zastavena výroba a zaměstnanci byli okamžitě evakuováni. Celkem bylo odhaleno přes 80 000 tisíc jednotlivých nedostatků, související s bezpečností. Tato dohoda se však týká jen Bangladéše.
Pokud chcete odpovědnější podmínky pěstování bavlny podpořit:
- dívejte se při koupi po Bio nebo Fairtrade certifikované bavlně. Férové oblečení nabízejí i různé e-shopy.
- samotný etičtější materiál ovšem ještě neznamená, že na následné výrobě našich oděvů nepracovaly děti nebo nebyly zneužívány za otrockou mzdu mladé dívky v továrnách. Pokud nakupujete značkové oblečení, upřednostňujte takové firmy, které se podrobují nezávislé kontrole výrobních podmínek ve spolupráci s nevládními a odborovými organizacemi – nezávislou kontrolu nejen oděvních firem provádějí mezinárodní organizace Fair Labor Association, Ethical Trading Initiative a Fair Wear Foundation – na jejich webových stránkách najdete seznamy podniků a firem, se kterými spolupracují.
Při vlastním nákupu oblečení dbejte na to:
- aby oblečení, které kupujete, mělo dlouhou životnost
- abyste oblečení opravdu unosili
- abyste nenakupovali více, než kolik skutečně potřebujete.
- Využívejte služeb místních švadlen nebo si zkuste nějaký svršek zhotovit sami. U oblečení, které si sami ušijete nebo si necháte ušít, je značná část rizik eliminována. Látka sice pravděpodobně bude pocházet z konvenční produkce, ale špatných pracovních podmínek ve fázi stříhání, šití, žehlení a balení oblečení na export se tímto způsobem vyhnete. Navíc, přispějete k omezení mezinárodní dopravy, která u textilu a oděvů nabírá obludných rozměrů.
- Kupujte si oblečení české výroby. Kromě podpory místní produkce a garance jistých pracovních podmínek přispějete též k omezení mezinárodní přepravy. Na Zbraslavských trzích pro Vás šije paní Šedivá, u které pořídíte např. vkusné zástěry, krásné dětské sukýnky či šité doplňky jako peněženky, obaly na knihy a spousty dalšího. Dále pro Vás šije paní Dragounová z Bamboobaby, která svou výrobu zaměřila na dětské a kojenecké oblečení. Látky nakupuje u českých výrobců (http://www.moraviatex.cz/, http://www.produktservis.cz/), a to je skvělé! J
Svým nákupem ovlivňujete mnoho lidských osudů, přemýšlejte o nich!
Zdroje:
Zbraslavské jarmarky 
Zanechat odpověď